KATEŘINSKÉ DESATERO

1. Žáky vedeme k samostatnému myšlení a objevování poznatků
Každý činnostní postup by měl mít daný didaktický cíl a měl by přivádět žáky k samostatnému myšlení – ke schopnosti o věcech a jevech uvažovat a vytvářet si hodnotící soudy.
Při činnostech je žák veden k pozorování, k samostatným úvahám, k hovoru o pozorovaném, k tvorbě vlastních otázek, vyjadřování závěrů a jejich praktickému využívání.
Žák vyhledává informace, učí se pracovat se zdroji informací (encyklopedie, mapy, internet, časopisy atd.).
Samostatně objevené řešení problému je předpokladem k trvalému osvojení učiva. I takto předanou látku je však třeba upevňovat opakováním.

2. Žáky pozitivně motivujeme
Pokaždé když žáky seznamujeme s novým činnostním postupem, nejprve je motivujeme a orientujeme v úkolu. Žáky podněcujeme tím, že jim ukazujeme, proč se určité věci učí a k čemu jim bude nově osvojený poznatek nebo dovednost v životě sloužit. Využíváme návštěvy různých pořadů, exkurzí v ZOO, muzeích apod. Vedeme je k přesvědčení, že se učí věcem užitečným a potřebným.

3. Postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu a využíváme dosavadních poznatků žáků
Dbáme na posloupnost a provázanost učiva – učivo kloubíme tak, aby nové poznatky vyplývaly z poznatků předcházejících. K probírání nové látky přistupujeme, teprve když je procvičena látka, na kterou novým učivem navazujeme. Z probíraného učiva vybíráme nejprve to, co je v něm základní.

4. Výuku přibližujeme skutečnému životu, dbáme na zapojení všech smyslů
Do výuky žáky vtahujeme prostřednictvím aktivního zapojení co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu. Vycházíme dětem vstříc a učivo jim předkládáme za pomoci situací jim důvěrně známých, v různých obměnách a s využitím mezipředmětových vztahů. Využíváme praktických příkladů a výuku tak přibližujeme skutečnému životu. Upozorňujeme na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě.

5. Využíváme mezipředmětových vztahů
Pokud je to možné, vyučujeme dovednostem a poznatkům, které souvisejí s více předměty, v rámci všech těchto předmětů. Každý žák by měl mít k dispozici (podle možností a nabídky) své vlastní pracovní sešity a pokud možno i učebnice se zapracovanými mezipředmětovými vztahy. Žáky směřujeme, aby si do svých materiálů zaznamenávali to, co už dobře zvládli, dělali si poznámky, podtrhávali, vlepovali přehledy událostí, citáty atp.

6. Vedeme žáky k hovoru a vzájemné komunikaci
Při činnostním učení se žáci učí správně vyjadřovat, formulovat své pocity, znalosti; učí se naslouchat druhým, korigovat své názory a umět najít argumenty k obhájení vlastního stanoviska.
Žáci se učí formulovat otázky, navzájem se vyvolávají, odpovídají si, předávají si slovo, pracují ve skupinách, učí se komunikovat s učitelem a spolužáky, vést diskuzi.

7. Využíváme zpětnou vazbu, žáky vedeme k samokontrole a práci s chybou
Zpětná vazba pomáhá učitelům průběžně poznávat úroveň osvojení poznatků a dovedností žáků, aniž musí být používány různé formy zkoušení či písemných prověrek. Žákům zpětná vazba umožňuje chyby samostatně rozpoznávat a ihned je napravovat. Učí se tak chybám předcházet a brát si z nich ponaučení. Pokud chybu nepokládáme za prohřešek, naučíme žáky bez obav vyjadřovat vlastní názory a poznatky.
Využíváme evaluační dotazníky.

8. Žáky nepřetěžujeme a využíváme diferenciace
Žák by měl dostat prostor k pochopení a zvládnutí učiva. Žákům umožňujeme učit se postupně, podle jejich individuálního tempa. Učivo, metody a postupy volíme tak, aby byly přiměřené stupni vývoje žáků. Ke všem činnostem se průběžně vracíme, přesvědčujeme se o zvládnutí učiva, upevňujeme a rozvíjíme osvojené vědomosti a dovednosti.
V době, kdy se učitel věnuje pomalejším žákům, zaměstnává bystřejší žáky rozšiřujícím učivem.

9. Žáky co možná nejvíce chválíme a pozitivně hodnotíme
Pozitivní hodnocení je velmi silný motivační a výchovný prvek, a proto je využíváme v celém procesu učení. Může mít podobu ústní pochvaly, drobných odměn, jako jsou hvězdičky, razítka atp., nebo udělení „jedničky“. Rozumíme jím ale také pozitivní ladění hodnotících soudů, projevování zájmu o názory žáků, dodávání sebedůvěry žákům a jejich povzbuzování. Dbáme, abychom v žácích nevytvářeli pocit, že si nemohou ve svých úsudcích věřit.
Do výuky zařazujeme žákovské sebehodnocení. Žáci hodnotí, co se naučili, co se jim nepodařilo, jak se chtějí zlepšit.

10. K žákům přistupujeme jako k plnohodnotným lidským bytostem
Základním předpokladem výchovy a vzdělávání je dostatek trpělivosti a zájmu učitele o žáky. Obecným úkolem učitele je zařazovat nejvhodnější metody a postupy, pomáhat žákům řešit problémy, dodávat jim sebedůvěru, odvahu a chuť napravovat případné neúspěchy. Při činnostech je úkolem učitele dohlížet, usměrňovat, pozitivně hodnotit a následně převádět závěry žáků do odborného jazyka a upřesňovat tak nové poznatky, poučky, vzorce, zákonitosti aj. Učitel je zejména organizátorem, rádcem a oporou žáků.
Učitel vede žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a řešení problémů.